Už příští týden nás čekají svátky jara. Velikonoční svátky letos připadají na neděli 20. a pondělí 21. dubna. O tradicích, které se stále dodržují, ale i o těch méně častých jsme se bavili s paní Blankou Maškovou, ředitelkou Střediska volného času ATLAS a BIOS v Přerově.

Povězte nám, proč se vůbec Velikonoce slaví?

Velikonoce jsou nejdůležitější křesťanské svátky, důležitější než Vánoce, protože jde o znovuzrození Ježíše Krista. Takže všechny symboly, které jsou spojené s Velikonocemi, jsou spojené právě se znovuzrozením. Květiny jsou symbolem jara, kdy skončila zima a začínají vykvétat nové. Velikonoční beránek je beránkem božím. Toto období je spojené i s narozením mláďat, proto také často vídáme i kuřátka. Tatar patří k Velikonocům, protože při šlehání se podle pověr vyhánějí z těla zlé nemoci. Právě ve velikonočních svátcích se snoubí pohanská víra s křesťanstvím. Například právě pomlázku nebo upalování Moreny převzalo křesťanství od pohanů.

Jak do těchto tradic zapadají malované kraslice?

Vajíčko bylo postním jídlem. Lidé je časem začali zdobit a obdarovávali se navzájem. Kraslice se zdobily hlavně podle regionu. V dnešní době už regiony nehrají takovou roli, ale dříve bylo zdobení kraslic spojováno s tím, jak byly zdobné kroje. Čím byla bohatší oblast, ve které lidé žili, tím byly kroje zdobnější. Na jižní Moravě se můžete setkat s kostelovými vajíčky, kdy se k nazdobení využívají hodně reliéfy kostelových oken. Když se potom na takové vajíčko podíváte, máte pocit, že vidíte přímo kostelovou výzdobu. Také se můžeme setkat se škrabanými vajíčky. Jsou typická pro oblast Valašska, protože to byl chudobný kraj, tak se vajíčka pouze obarvila a motiv se vyškrabával do barvy. Dále máme vajíčka reliéfní, tzn. zdobená voskem. Nejprve se obarví vajíčko, poté se maluje vzor, který je opět spojený s danou oblastí. Pro Ostrožskou Novou Ves je typické hodně zdobené vajíčko na černém podkladu. Ještě v dnešní době si spousta lidí v té oblasti přivydělává tím, že vajíčka vyrábí v tradičních tónech a vzorech. No a Haná, kde žijeme, byla celkem bohatou oblastí, protože se tady pěstovalo obilí a bylo tady bohaté zemědělství. Z toho důvodu, je typickým vajíčkem pro oblast Hané slámové vajíčko.

Jenže slámová vajíčka v dnešní době už téměř nevídáme…

Ne, to nevídáme. Ono už se moc lidí této technice nevěnuje, protože je velmi náročná nejen na práci, jako je zdobení, ale především na přípravu. Ti lidé na to musí myslet minimálně rok dopředu. Je třeba si najít někoho, kdo jim dá nepoškozenou slámu. To znamená nezpracovanou kombajnem. Tu slámu potom musejí očistit, vyrovnat, nastříhat a teprve potom ji mohou použít k nazdobení vajíček. Takže to není jenom o tom nalepení a vytvoření vzorů, ale hlavně o té dlouhé a složité přípravě a uchování materiálu třeba i na několik let dopředu, aby s ním ten člověk zase mohl pracovat.

Které tradice se v dnešní době už téměř nedodržují?

Dříve chodila děvčata na Květnou neděli (neděle před Velikonoční nedělí pozn. red.)s májkou na koledu, ale na některých vesnicích se tato tradice stále ještě dodržuje. Striktně se už ovšem nedodržuje období půstu. Půst je čtyřicetidenní, začíná popeleční středou a vrcholí v týdnu před Velikonocemi. Někteří lidé alespoň dodržují postní tradice v posledním týdnu. Na Zelený čtvrtek snědí něco zeleného například špenát a na Velký pátek zase vynechají maso. Na vesnicích myslím ještě stále chodí kluci s řehtačkami. Říká se, že na Zelený čtvrtek se naposledy rozezněly kostelní zvony a poté utichly. Jelikož v té době byly jediným časovým znamením, začali chlapci chodit po vsi a oznamovali čas řehtáním. Zvony se znovu rozezněly až na Velikonoční neděli, kdy se oslavuje Kristovo zmrtvýchvstání.

Všechno je spojené s liturgií, s náboženstvím, a aniž bychom si to uvědomovali, tak to máme zafixované v sobě, nějakým způsobem tyto tradice dodržujeme a ani nepřemýšlíme proč. Dozvěděli jsme se o nich od prarodičů, a ti to zase měli od svých prarodičů. Některé velikonoční zvyky byly spojeny s tehdejšími řemesly. Košíkáři pletli košíky, a když před Velikonocemi neměli po večerech co dělat, nebyla televize, tak začali s pletením tatarů. Nebo třeba drátenické vajíčko. Správným dráteníkem se člověk stal teprve, až když zvládl obdrátkovat vajíčko a nerozbít ho při tom. V dnešní době už to není takové, jaké to bylo, ale pořád v tom ta tradice je. Je kouzelné, že lidé jsou takto zruční i v současné době. A tím, že tyto zvyky ukazujeme i dnešním dětem, tak jim ty tradice předáváme a zachováváme je pro další generace.