Je pátek třináctého. Pro někoho běžný den, pro jiného den, který ze své paměti hned tak nevymaže. Den plný emocí, slz, ale i snahy zachránit, co se dá… V recepci přerovského Exekutorského úřadu Tomáše Vrány panuje od ranních hodin čilý ruch. Jeho pracovníci vyjíždí do terénu k lidem, kterým byla soudně nařízena exekuce majetku.

Do hledáčku pracovníků exekutorského úřadu se tak dostávají lidé, kteří neplatí své závazky včas a řádně. Situaci, kdy zazvoní na dveře dlužníka exekutoři úřadu se dá přitom předejít. "Lidem nejdříve zasíláme písemné rozhodnutí o exekuci. Někteří přijdou k nám do úřadu a domluví si splátkový kalendář. Jiní však založí dopis do šuplíku, nebo si ho ani nevyzvednou a doufají, že se jim exekuce vyhne. Potom se diví, že jim jednoho dne, zazvoníme u dveří," řekl pracovník exekutorského úřadu Zdeněk Šrámek. Během dne zajíždí vykonavatelé ke čtyřem až pěti exekucím. Jejich počet se liší podle náročnosti. Někdy trvá několik minut, jindy několik hodin. Je to různé. Každý dlužník přistupuje k exekuci jinak.
První hříšník, za kterým se exekutoři v pátek třináctého vypravili, měl trvalé bydliště v jednom z panelových domů v centru města. Podle domovníka, však v bytě už dva roky nikdo nebydlel, a tak další cesta vykonavatelů vedla do domu v Horní Moštěnici, který byl údajně majetkem hledaného dlužníka. Ale i tato horká stopa záhy vychladla. Nemovitost byla prázdná a podle sousedů už několik let neobydlená. Exekutoři vše zaznamenali na kameru a pokračovali za dalším případem. Tentokrát do panelového domu na Kozlovské ulici.

"Ze všech exekucí pořizujeme kamerový záznam. Vyhneme se tak nařčení z napadení, vydírání, rozbíjení věcí, nebo krádeží," vysvětlil důvod pořizování záznamu vykonavatel Petr Brázda. Zastihnout domovníka se ale tentokrát doma nepodařilo a tak následovalo několik telefonátů, které potvrdily, že dlužník bydlí se svou rodinou v domě v jednom z pronajatých bytů. Zdálo se, že nikdo není doma. Na klepání a zvonění nikdo neotevíral. Vykonavatel se proto pustil do práce. Vymontoval starou fabku, kterou nahradil novou a na dveře připevnil oznámení o uložení náhradních klíčů na exekutorském úřadě. Dveře byly dokořán a exekutoři vešli dovnitř. V ložnici nalezli ženu, která tvrdila, že usnula a jejich zvonění a bouchání na dveře neslyšela. O manželově dluhu věděla, ale peníze na uhrazení u sebe neměla. Následovalo pořízení soupis majetku a označení zabavených věcí štítky.

"Lidé se většinou snaží sehnat na uhrazení jistiny peníze ještě ten den, kdy je navštívíme. Nechtějí riskovat a čelit odvozu svých movitých věcí. My si odvážíme s sebou pouze několik nejcennějších kousků. O zbytek se stará stěhovací firma, kterou ovšem musí dlužník uhradit, čímž se jeho dluh ještě navýší," vysvětlil postup vykonavatel.
Když se podaří peníze ještě ten den sehnat, vrací se exekutoři zpět, aby vyinkasovali hotovost a vrátili lidem zabavené věci. To se děje ovšem v případě, že nad dlužníky nezlomí kamarádi a rodina hůl a podají jim pomocnou ruku. V opačném případě přijdou na řadu stěhováci. A jak je to s majetkem, který je zahrnut do soupisu a není ve vlastnictví dlužníka? "V takovém případě může skutečný vlastník věci podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu přímo na exekutorském úřadu," doplnil Šrámek.

Během pátečního dne navštívili exekutoři čtyři hříšníky. Dvěma z nich se podařilo sehnat peníze a uhradili své dluhy, které činily zhruba devadesát tisíc korun.