Rádio Haná možná posloucháte každý den, ale zamysleli jste se někdy nad tím, kdo určuje, jak bude vysílání vlastně vypadat a jaká hudba bude hrát? Tuto důležitou funkci programového ředitele vykonává Marek Berger, jehož hlas se navíc nyní po letech vrací zpět do éteru v programu Největší megahity pod sluncem. Nejen o této letní novince, ale také o jeho dvacetiletém působení v rádiích či za dj pultem je právě tento rozhovor.

V radiích pracujete téměř dvacet let. Vzpomínáte si ještě na své začátky?
Do prvního rádia jsem nastupoval v roce 1993 jako moderátor. Jeden den jsem slyšel, že někoho hledají, druhý den jsem tam šel a třetí den už jsem tam dělal. Takže jsem se vlastně stal moderátorem ze dne na den. To mi však časem nestačilo. Postupně jsem se začal víc zajímat o hudební stránku, začal jsem vybírat hudbu a radit ostatním, jak to mají dělat, a ve finále jsem začal dělat to, co dělám teď, tedy programového ředitele.

Co všechno má takový programový ředitel v rádiu na starosti?
Nyní už dělám programového ředitele pouze v Rádiu Haná, takže tam mám na zodpovědnost vše to, co slyšíte každý den z rádia. To znamená výběr hudby, ale i obsah vysílání. O jednotlivé segmenty se pak zase starají další lidé a ty mám na starosti zase já, takže se starám i o moderátory, zprávaře, část produkce a promotion, takže vlastně i o to, co se natáčí dopředu, tedy různé rubriky, ankety či magazíny.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Super je to v tom, že je to pokaždý trochu jiný. Základní mechanismy rádia jsou stejný, musím si projít maily, komunikovat s lidmi, zadat jim práci a pak zkontrolovat, zda vše proběhlo tak, jak mělo. Je třeba sledovat konkurenci, ale také nové trendy, účastnit se školení a pak je také třeba vlastní kreativita, a hlavně sledování hudby. Nutností tohoto povolání je pořád sledovat, co se lidem líbí. Na to jsou nejen různé speciální výzkumy, ale pomáhají mi také akce, které pořádáme nebo moderuji, protože vidím, co se lidem líbí.

Marek Berger

* 18. srpna 1973, Olomouc

Marek Berger působí jako programový ředitel Rádia Haná. Za sebou má téměř dvacetiletou praxi v éteru. K mikrofonu se poprvé dostal v roce 1993, kdy začal dělat moderátora v rádiu Rubi. V roce 2000 odešel do brněnského Rádia Krokodýl a po sedmi letech se vrátil zpět do Rubi a ke svému působení přidal i Rádio Haná. Nyní několik měsíců působí výhradně v Hané, kde má na starosti kromě programu také žhavou letní novinku – Největší megahity pod sluncem, které vždy uvede krátkým komentářem. Po pěti letech se tak jeho hlas, který můžete znát z nejrůznějších akcí, vrací také do éteru. Kromě práce v rádiu moderuje také akce dceřiné agentury Forsberg, dělá občasného dj v klubu Meex a je členem Akademie populární hudby.

Blíží se léto, které je v médiích velmi specifickým ročním obdobím. Chystáte v rádiu nějaké novinky?
V Rádiu Haná se zabývám nejen programem ale na léto připravuji i svůj comeback do éteru. Bude to takový speciální pořad s názvem Největší megahity pod sluncem. Od pondělí budeme hrát ty největší letní pecky, co v historii jsou. Vybrali jsme asi sedmdesát nebo osmdesát českých i zahraničních písniček a každý den několikrát za den zazní jedna z nich a já k ní budu natáčet takový speciální komentář, ve kterém uvedu, že představuju nejlepší letní hity všech dob a přidám podrobnosti a kontext ke každému hitu. Třeba z jakého je to filmu, o čem se v té písničce zpívá, přeložíme text a tak dále. Lidi sedící v kancelářích to alespoň letně naladí, zavzpomínají si na tu dobu, kdy písnička hrála v rádiích, co právě dělali a prožívali. Chceme tam právě dostat i ty vzpomínky. Třeba když bude něco z devadesátých let, tak se pokusíme navodit posluchače do atmosféry té doby, jak se jezdilo felicií na Náklo. Já už v rádiu nevysílám asi pět let, natáčím sice nějaké reklamy, ale ten můj hlas není známý z každodenního vysílání, tak to bude takový můj osobní comeback.

Zabýváte se výběrem hudby i hudebními produkcemi. Jak se to, co sám posloucháte, promítá do vaší práce?
To se promítat vůbec nesmí. Ze začátku to tak samozřejmě bylo. Před těmi dvaceti lety si člověk hrál, co chtěl. V prvopočátcích si každý moderátor pouštěl z cédéček, co líbilo jemu. Takže co čtyři hodiny to radio vypadalo úplně jinak. Pak jsme si řekli, že je potřeba udělat nějaké opatření, aby všichni nehráli to samé v rozmezí pár minut. Tak jsme si to začali psát a pak jsme začali bádat nad tímto seznamem, co by se hrát mělo a nemělo a proč. Pak z toho samovolně vyplynulo to, že by bylo lepší playlist plánovat dopředu než to dělat zpětně. Po asi pěti letech jsme zjistili, že náš názor není úplně rozhodující a že si každý nemůže hrát, co se líbí jemu, ale je potřeba se přizpůsobit se posluchačům.

A co za hudbu posloucháte vy?
Já poslouchám to, co poslouchat musím. Paradoxně už mimo práci nemám chuť cokoli poslouchat. Možná nějakou vážnější muziku nebo pak pohádky se svou dcerou. Poslední cédéčko, které jsem dostal a které mě mile překvapilo, je od Ondřeje Brzobohatého, které se pro mě stalo velkým překvapením roku. A všem vřele doporučuju.

A co třeba koncerty? Máte vůbec náladu jít večer někam za hudbou?
Určitě ano, na české kapely zajdu rád, třeba do Účka, ale snažím se sledovat i dění mimo Olomouc a občas zajedu i na nějakou hvězdu celosvětového formátu. Deset let jsem hrál na housle, takže mám k živé muzice vztah.

Vystupujete ještě pořád jako dj?
Stále méně. Prvních sedm let, takže někdy v devadesátých letech, jsem hrával každý víkend, v pátek i sobotu, teď už jen jednou za měsíc, za dva výhradně v Meexu a spíš jen tak pro radost. Navíc zde vidím i zpětnou reakci na nové písničky, které lidem hraju. Takže je to půl na půl, ještě pořád mě to baví a vidím i zpětnou vazbu, kterou v rádiu nevidím, což je důležité pro mou práci. Lidé sice na diskotéce dělají úplně jiné věci než u radia, ale i tak je to pro mě hodně důležité. Občas zkouším hrát věci, které jsou 20, 30 let staré a lidé na ně stále reagují. Občas vidím, že je mnohem větší umění něco nehrát než zahrát něco, co už všem leze na nervy. Někteří lidi už jsou otrávení z některých songů.

Kromě toho, že děláte programového ředitele a dje vás lidé mohou znát také jako moderátora z nejrůznějších akcí. Jak jste se k tomu dostal?
Forsberg je dceřiná společnost, taková divize Radia Haná, která se rozvíjí asi pět let. Naše práce má totiž přesahy i do eventových akcí. Pořád se snažíme lákat i nové lidi a vymýšlet něco nového. Takže nabízíme našim klientů různé akce, třeba standardně rodinné dny, dětské dny, akce pro firmy a vánoční večírky. A další naší činností je dodávání našich moderátorů, tedy známých hlasů, na jakékoli akce. Největší akcí, kterou takto pořádáme, je Olomoucký ples, letos už úspěšně proběhl jeho druhý ročník.

Když jsme už zmínili léto, co rád děláte ve volném čase a kam se letos chystáte?
Moje heslo je, že když nemám co dělat, tak pracuji. Takže volný čas moc nemám, mám naplánovanou nějakou dovču s dcerou hned na začátku července, ale jinak mám přes léto paradoxně víc nabitý program než ve zbytku roku. Takže téměř nemám příležitost odpočívat a ani mě moc neláká, na nějaké válení u vody moc nejsem. Léto je pro mě zkrátka jako období jako každé jiné. Jen ten program musím přizpůsobit posluchačům, což je velmi důležitý, protože lidé v létě mají náladu poslouchat něco jiného než na podzim, proto jsme přišli i s tímto novým projektem, který se bude věnovat letním hitům. Na podzim jsou lidé melancholičtější, pak už se připravují na nákup vánočních dárků, takže i toto je potřeba reflektovat.

Jste členem Akademie populární hudby. Co to obnáší?
Je to skupina lidí z branže, takže tam jsou třeba ředitelé nejdůležitějších rádií, televizí, hudební nakladatelé a ti pak předávají profesní cenu pro umělce v oblast hudby - ceny hudební akademie Anděl. Takže je to takový protipól populárním Slavíkům. Já se jako člen účastním hlasování, jezdím na předávání cen a setkávám se s těmi lidmi. Během roku člověk musí sledovat nové věci a nové interprety, což je pro mě opět velmi důležité i v práci, takže mě to udržuje, abych měl dokonalý přehled o české hudební scéně.